Globální analýza odhalila nejrozmanitější lesy planety i příčiny rozdílů v biodiverzitě lesních ekosystémů (2022)
Počet druhů stromů v místních ekosystémech je klíčovým měřítkem biologické rozmanitosti. Známé ekologické pravidlo říká, že počty druhů se směrem od pólů k rovníku zvětšují. Proč však tento trend není úplně univerzální a co všechno může ovlivňovat lokální biodiverzitu? Vědecký časopis Nature Ecology and Evolution právě zveřejnil studii, která na základě analýzy bezkonkurenční databáze srovnala druhovou bohatost lesů prakticky celé planety a objasnila příčiny zodpovědné za rozdíly v diverzitě stromů na různých místech. Na studii publikované v tomto nejprestižnějším ekologickém časopise se podíleli vědci z mnoha vědeckých institucí. Například Přírodovědecká fakulta UK, a to výzkumná skupina vedená Robertem Tropkem a Štěpánem Janečkem, dále pak Biologické centrum AV ČR, Botanický ústav AV ČR a několik dalších.
V tropech vedou mravenci, v Česku housenky, zjistili vědci v unikátním srovnání (2020)
Cesta do tropického pralesa je snem každého dobrodruha. Českobudějovickým biologům se splnil v míře vrchovaté. Do hlubin novoguinejské džungle se během čtrnáctiletého výzkumu vydali mnohokrát. Vzhledem k tamnímu klimatu se museli připravit na všudypřítomný hmyz. To jim však vůbec nevadilo, právě mravenci, larvy listožravého hmyzu a pavouci byli hlavním předmětem jejich zájmu – a nejen to, rozhodli se, že je spočítají a výsledky porovnají s opadavými lesy mírného podnebného pásu. Jaké pak bylo překvapení, když zjistili, že v jihomoravském a americkém lese žije v korunách stromů oproti tropům dvojnásobek larev.
Koupání v pískovnách prospívá jejich biodiverzitě (2016)
Po četných nálezech ohrožených rostlin i živočichů v kamenolomech, pískovnách i na dalších silně narušených místech se pohled přírodovědců na takto zdánlivě zničené lokality změnil. Dnes je již dobře známo, že některé ohrožené druhy hmyzu, obojživelníků či rostlin v běžné krajině nenajdeme, nápadně často však bývají nalézány právě v pískovnách. To, že rekreační funkce pískoven přispívá i k udržení druhové bohatosti v nich i v jejich okolí, ukázala právě publikovaná studie českých vědců.
Jak planeta přichází o lesy? (2014)
Na sklonku loňského roku vyšel v časopise Science článek týmu amerických vědců, který se pokusil o první systematický odhad proměn pokrytí planety lesy na základě analýzy satelitních snímků. Mezinárodní kolektiv autorů, z velké části personálně spojených s naší katedrou ekologie, před několika dny publikoval v témže časopise věcný komentář. Ekologové v něm upozorňují, že metoda využitá Američany může způsobit výrazné podcenění skutečného stavu věcí.
Popílková odkaliště: Překvapivá šance pro přežití vymírajícího hmyzu (2013)
Odkaliště a složiště popílku jsou neodmyslitelným 
průvodcem téměř každé uhelné elektrárny, teplárny nebo větší továrny a stala se tak nedílnou součástí naší krajiny. Kvůli zdravotním rizikům spojeným s relativně vysokou prašností je jemný popílek nebezpečím pro životní prostředí a jeho skládky bývají synonymem pro zcela zdevastovaná území. Čerstvá studie českých vědců však tato místa ukazuje i v naprosto odlišném světle – jako útočiště vymírajících druhů hmyzu.
Postindustriální krajina plná života (2012)
Ve spolupráci Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR, v.v.i., a sdružení Calla právě vychází kniha „Bezobratlí postindustriálních stanovišť: význam, ochrana a management“. Odborné veřejnosti i laickým zájemcům o přírodu představuje těžební prostory, průmyslové deponie nebo náspy a zářezy dopravních staveb jako biologicky zajímavá území s výskytem řady ohrožených druhů živočichů.
Drahé rekultivace lomů a podobných lokalit škodí ohrožené přírodě (2010)
Kamenolomy, povrchové doly, výsypky 
hlušiny, pískovny a další pozůstatky po těžbě nerostných surovin jsou nedílnou součástí dnešní středoevropské krajiny. Do jejich odstranění investují těžební společnosti i státní pokladna stovky milionů korun ročně. Podle nejnovější studie českých vědců jsou tyto peníze často mrhány nadarmo, v řadě případů dokonce financují aktivní ničení ohrožených rostlin a živočichů.Výsledky studie jsou velmi významné jak z hlediska ochrany přírody, tak z hlediska ekonomického. Technické rekultivace, které jsou v České republice nejpoužívanější praxí, jsou totiž kontraproduktivní z obou úhlů pohledu.